Tekutý potěr na separační vrstvě je volně pohyblivý. Tento způsob se použije tehdy, pokud podklad není vhodný pro pokládku spojovacího potěru. Často se tento způsob používá k rychlé a cenově výhodné sanaci podlah ve starých zástavbách.
Separační vrstva nesmí být při pokládce potěru srovnávána s opatřeními na utěsnění potěru podle DIN 18195. Separační vrstva umožňuje pouze volný pohyb desky potěru na podkladu.
Konstrukční spáry musí být do tekutého potěru převzaty ve stejné šíři – jinak lze pokládku provádět rozsáhle beze spár.
Při pokládce potěru by měly být stěny již omítnuté.
Důležitým předpokladem pro pokládku separační vrstvy je suchý a čistý podklad. Větší díry a praskliny je třeba uzavřít. Bodové vyvýšeniny, potrubí a podobné překážky je třeba zarovnat tak, aby vznikl nosný podklad s rovným povrchem.
Krajové pásy (≥3 mm, vždy podle velikosti místnosti) umístit na všech vzestupných částech jako jsou stěny, sloupy, topení apod.
Důležitá je i řádná pokládka separační vrstvy. Tato by měla být položena pokud možno ve dvou vrstvách, přičemž lze pojmout utěsnění potěru a parotěsné zábrany jako jednu vrstvu. Přitom je nutno dodržet:
Materiály vhodné k použití jako separační vrstva jsou následující:
Doporučuje se též jednotlivé pásy svařit, aby se zajistila vodotěsně uzavřená vana. Pokládku separační vrstvy provést dle schématu na této straně. Minimální tloušťka desky potěru se řídí podle pevnostní třídy tekutého potěru – viz DIN 18560.