Topný potěr je přímo vytápěný potěr, který je vět-šinou položen jako potěr plovoucí. Předností ahydritového tekutého potěru je, že zcela a bez jakýchkoliv mezer opláští vodiče topení a zajistí tak optimální přenos tepla. Tloušťka potěru je přitom ovlivňována umístěním vodičů topení v potěru.
Při projektování a realizaci tekutého potěru na izolační vrstvě je třeba dodržet následující zásady a směrnice:
Z důvodu nízkého koeficientu roztažnosti anhydritových potěrů je třeba instalovat dilatační spáry pouze ve výjimečných případech (např. mezi vytápěnými plochami, kde je značný teplotní rozdíl). Vodiče topení musí být bezpečně uchyceny - a to tak, aby nedošlo k tvorbě zvukových mostů nebo k vyplavání na povrch. Vodiče topení musí být před pokládkou potěru přezkoušeny na těsnost a během pokládky potěru musí být naplněny vodou.
Při pokládání izolační vrstvy je třeba dbát na těsnou pokládku, přičemž desky musí být pokládány na sraz. Vícevrstvé izolace je třeba pokládat tak, aby byly srazy posunuty. Maximální počet vrstev kročejové izolace jsou dvě.
U potěru pokládaného jako plovoucí potěr je velice důležitým prvkem řádné položení krajového pásu. Krajový pás musí být umístěn na všech vzestupných stavebních částech jako např. stěny, sloupy a topení. Dále musí být krajový pás dimenzován tak, aby na všech stranách desky potěru byla dána stlačitelnost pásu min. 3 mm. Pouze takto lze správně zabránit zvukovým a studeným mostům.
Před vlastní pokládkou potěru musí být izolační vrstva zakryta. Toto zakrytí musí být provedeno jako těsná vana, aby byla až do konečného vytvrdnutí tekutého potěru zajištěna nepropustnost této vany. Navíc musí být okraje této vany vytaženy až po horní hranu krajového pásu, pokud tento sám o sobě již neplní i funkci zakrytí potěru u stěny. Minimální jmenovitá tloušťka potěru se řídí podle pevnostní třídy tekutého potěru - viz DIN 18560 jako i podle tabulky na této straně. zde si prosím přečtěte odpovídající informace, které jsme uvedli v kapitole „Potěr na izolační vrstvě“
Minimální jmenovitá tloušťka desky potěru se řídí podle pevnostní třídy tekutého potěru a podle umístění topení v potěru – viz DIN 18560 a tabulka.
Jak během procesu ohřevu, tak i při pozdějším užívání topení nesmí dojít k dlouhodobému překročení vstupní teploty nad 55°C (krátkodobě lze teplotu zvýšit i na 60°C). Topení lze zapnout nejdříve po 7 dnech po pokládce potěru.
Podrobné informace k postupnému ohřevu potěru a snižování teploty u tekutých potěrů viz protokol postupného ohřevu.